Tondovi Baborovskému se to povedlo v Holicích v roce 1977. V roce 1975 prožil svůj nejúspěšnější sportovní rok, když v nově vypsaném světovém šampionátu třídy 125 zajistil našim barvám bronzou příčku. Na závěr tohoto roku zvítězil v Sedlčanech v obou jízdách Motokrosu národů a přispěl tak k zisku našeho zatím jediného titulu mistrů světa družstev.

Antonín Baborvoský musel motokrosové závody předčasně už v roce 1978 opustit, opakovanému vykloubení ramen totiž nepomohly ani operace. Se svými týmovými kolegy z Dukly Praha, světovými medailisty Jaroslavem Faltou, Jiřím Churavým a Zdeňkem Velkým napsali dosud nejlepší kapitolu domácího motorkosu a zařadili se tak po bok svých starších úspěšných kolegů, Jaromíra Čížka, Vlastimila Válka a Petra Dobrého.

Tímto přejeme Antonínovi Baborovskému všechno nejlepší do dalších let.

zdroj: ČMN 25/2011 a http://moto-cross.cz